Libor Neuman – Rozhovor s absolventem ETS, dnes vikářem
Rozhovor s Liborem Neumanem, vikářem v Náchodě:
Z jaké pocházíš rodiny? Rodina má i mé ženy jsou nevěřící. Jak jsi se stal křesťanem? Mé obrácení proběhlo 1. ledna 2009 na základě rozumové úvahy: „Svět je příliš složitý, než aby mohl vzniknout náhodou. Musel jej někdo stvořit. Ten někdo bude Bůh. Proto Bůh existuje.“ Tento myšlenkový proces mi proběhl hlavou při večerní procházce. Když jsem se vrátil, poklekl jsem a dal svůj život Pánu. Měl jsem zkušenost s křesťany, a tak pro mě nebylo těžké hned zpočátku uvěřit, že Ježíš je Pán a Spasitel.
Proč jsi se rozhodl studovat teologii na ETS? Tato cesta začala v roce 2013 o prázdninách, jeli jsme s kamarádkami na výlet na Slovensko po tamních sborech s tím, že nás povede Duch svatý. Během tohoto výletu jsem při jedné modlitebně-uctívací chvíli byl uchopen Duchem svatým. To mě následně přivedlo k lásce k Bibli, kterou jsem od té doby začal číst po větších úsecích, než jen jedné kapitole denně, jak jsem to do té doby byl zvyklý dělat. Toto mé nadšení pro Bibli mě přivedlo ke studiu na ETS. Zde se, řekl bych, prohloubilo a ukotvilo. Např. v apoštolském vyznání aj. dostalo určitý věroučný rámec, v němž Bibli čtu.
Jak se to stalo, že jsi přijal povolání ke kazatelské službě? Řekl bych, že jsem potkal určité lidi, kteří mě k tomuto cíli nasměrovali, a okolnosti v mém životě, které mě k tomuto rozhodnutí přivedly. Tyto okolnosti se dají nahlížet perspektivou cíleného božího vedení. V prvním ročníku mě David Novák pozval k sobě do sboru s nabídkou, že mi ukáže, jak vypadá služba kazatele na sboru, na kterou jsem kývl a od druhého ročníku jsem působil jako praktikant na sboru CB Praha 13. Praxe přerostla do DPP, se kterou se rozšířil i můj úvazek / praxe na Praze 13. Po dvou letech služby mi přišlo logické, že následujícím krokem, pokud chci sloužit v církvi, je vikariát. Tím dalším, za předpokladu, že ve vikariátu nezjistím, že služba kazatele není pro mě, nebo se církev neusnese o mém nepřijetí, bude kazatelská služba.
Kdybych se zeptal, čeho si zpětně na studiu ETS nejvíce ceníš, co prvního tě napadne? Myslím, že vztah s Honzou Valešem. V prvním a druhém roce byl na ETS něco jako můj mentor. Při studiu mi hodně pomohl. Vedli jsme spolu řadu rozhovorů, jak studijních, tak osobních.
ETS shrnula své poslání heslem “Vzděláváme – pomáháme měnit životy”. Máme ho i na úvodní stránce webu školy. Je tedy na místě se zeptat, byla v tom u tebe škola úspěšná? Na ETS jsem prošel hlubokou proměnou, takže ano. Myslím, že škola opravdu mění životy, studium na ETS se dotýká něčeho, co je pro lidi tam studující bytostně důležité, jejich víry. Jen pro mě bylo těžké vidět, že ne vždy to bylo se zdárným výsledkem. Jeden můj moc dobrý kamarád při studiu vyhořel, se studiem skončil, dokonce z počátku i tvrdil, že odešel od Boha. Mnohokrát jsem přemýšlel nad tím, proč se to stalo. Škola nabízí opravdu hodně možností, čemu se lze věnovat a on se snažil obsáhnout úplně všechno. Neudržel si hranice. Nemusel dělat všechno na 100%, kdyby něco udělal třeba jen na 40%, možná by to dopadlo jinak.
Ve sboru už jsi kázal, máš za sebou první pastorační rozhovory… pomohla ti škola najít tvé obdarování a povolání ke službě? Využíváš to, co ses naučil, prakticky ve službě? Co se jsem se naučil na škole nejde nevyužít, jako vikář mám jednu až dvě, občas tři bohoslužby měsíčně. Na každou z nich si dělám takovou malou osobní exegezi, využívám při tom řečtinu a řadu dalších nástrojů získaných v rámci biblistiky. Naopak pastoraci moc nevyužívám, jako teologové jsme jí měli docela málo, takže si toho ani moc nepamatuji. Asi se ještě budu muset poohlédnout po nějakém pastoračním přístupu, který by mi seděl.
Co bys rád vzkázal dnešním studentům, případně učitelům ETS? Studentům, ať se připraví, že studium bude řehole. Pokud to však vydržíte, zocelí vás to, vaši víru. Také ať si najdou nějakého učitele, který jim pomůže vším, co se na ně bude valit, projít. A učitelům, ať pěstují vztahy se studenty a pomohou studentům všemi těmi těžkostmi projít.
ptal se Miloš Poborský