Řečtina 3

Lektor usiluje výukou řecké gramatiky a osvojováním přiměřené slovní zásoby o to, aby studenti získali pasivní znalost biblického jazyka a byli schopni kriticky pracovat s novozákonním textem. Gramatické kategorie vysvětluje učitel tak, aby pochopili primárně jejich funkci a naučili se je v textu aplikovat. Jsou tak vedeni k vyjadřování vlastními slovy. Metodika studia je vedena učebnicí Novozákonní řečtina pro každého. Na rozdíl od jiných učebnic se v ní nejdříve setkáme s mluvnickým jevem a teprve následně si jej utřídíme, pojmenujeme a vytvoříme si poučku (induktivní metoda). Rovněž netradiční je sled učiva, který respektuje četnost výskytu gramatické látky v novozákonním textu. Díky tomu je možné velmi brzy začít číst vybrané oddíly z Nového zákona. Učebnice obsahuje promyšlený kontingent cvičebních textů, které kontinuálně opakují již probranou látku a postupně ji rozšiřují o další jevy. V mezioborových vazbách nám studium biblického jazyka a následně originálního textu samého dává nahlédnout do biblického myšlení - převážně příběhového, vztahového a svědeckého. Poskytuje nám tím korektiv k obecné tendenci systematizovat a dogmatizovat, vytvářet neživotné kategorie a ztuhlé doktríny. Studium novozákonní řečtiny je odrazovým můstkem k biblické hermeneutice, je úzce provázáno s poznáváním dobového pozadí a  historického obrazu starověkého světa. Jedinečnost biblického poselství se nám pak dále odhaluje při srovnávacím studiu helénismu a jeho filosofického odkazu, který je ostatně stále základem našeho evropského kulturního prostředí.

Studenti se v kurzu naučí převádět do srozumitelné české podoby originální řecký novozákonní text s postižením nuancí (víceznačností), které se nedají vyjádřit mechanickým překladem, a identifikovat v něm hebrejské jazykové prvky. Tím získají předpoklady pro následnou odbornou práci - hermeneutickou, homiletickou a aplikační. Vzhledem k tomu, že jde o jeden z prvních předmětů, se kterým se studenti na semináři setkávají, sami si při něm nacházejí i svůj způsob učení, přiměřený jejich dispozicím. Formou samostudia si studenti dopředu rozšiřují znalost slovní zásoby a kmenové struktury nepravidelných sloves. Následně si osvojují odborné (latinské) názvosloví, díky čemuž jsou schopni pracovat s dalšími lexikálními, gramatickými a výkladovými pomůckami (viz seznam literatury). Zároveň si studenti prohlubují a utřiďuji znalosti mateřského jazyka a vnímání jeho odlišností. Analytická práce s originálním (řeckým) textem se tak přelévá do syntetické práce s výstupním (českým) textem. Studenti zdokonalují své schopnosti postihnout obecné mluvnické jevy a vyjadřovat původní výpověď přiměřenými soudobými způsoby v moderních jazycích. Při závěrečné zkoušce pak prokazují nejen mechanicky nabyté vědomosti (test ze slovní zásoby) a pochopení jazykových jevů v samostatně vybraných novozákonních textech, ale též obhajují svůj způsob jejich interpretace a vyjádření.

Průběžné testy, písemný test na slovní zásobu – ze 300 nejvíce používaných slov, práce s novozákonním textem, zpaměti řecká modlitba Páně dle Matouše.