Mgr. Štěpánka Paluchníková – Teologicky svou pozici obhajovat nehodlám

Nedávno se mě jeden student ptal, jak je možné, že na ETS vyučují ženy, když to apoštol Pavel v 1. Tm 2,12 zakazuje: Učit ženě nedovoluji.

A co jsi mu odpověděl?

Přiznal jsem se mu, že jsem na začátku svého křesťanského života měl podobný postoj, ale že dnes to vidím jinak. Co bys na to řekla ty?

Rozhodně bych mu nenabídla odpověď, jak to má nebo nemá být. Myslím, že celá Bible nám v této otázce takhle kategorickou odpověď na tuto otázku zřejmě nedává. Nechci biblické texty nijak relativizovat, naopak. Ale pokud je chceme brát v plné vážnosti, je potřeba se na ně dívat z širšího kontextu a hlubším pohledem, než prostě vzít jeden verš a dát ho na stůl.

„Učit ženě nedovoluji“ je dost jednoznačné vyjádření.

Ano, ale je nutné se podívat, komu, kdy a v jaké situaci je to vyjádření určeno. Opravdu ho nemůžeme vytrhnout z kontextu tehdejší a naší doby, a myslet si, že je všechno jasné. Vždyť ten samý Pavel spolupracoval s učitelským manželským párem Priscillou a Akvilou, v listu Galatským píše, že v Kristu není rozdílu mezi mužem a ženou, víme, že v první církvi byly i prorokyně, ve Starém zákoně také. Ale abych to dopověděla: Kdyby za mnou takový student přišel, vedla bych s ním otevřený dialog. Svoji pozici bych teologicky neobhajovala, poslala bych ho za ředitelem, který mě zaměstnal. :)

Já na ETS učit ženě dovoluji. Jaké máš jako nová učitelka vlastně první dojmy ze studentů?

Především chci říct, že jsou všichni moc milí. V kombinovaném studiu už studenti vědí, proč přišli a co si chtějí odnést. Denní, ti spíš ještě hledají. Nasávají všechno, co jim člověk přednáší, a vybírají si z toho. Někdy možná až moc a pak je třeba zdůraznit, aby se učili informace propojovat a neztráceli ze zřetele širší kontext.

Vraťme se na začátek: Jak ses vlastně dostala ke svému oboru?

Vždycky jsem tíhla k práci s lidmi. Už na gymnáziu jsem chodila navštěvovat seniory ze sboru a osamělé ženy. Nikdy jsem neměla úplně jasnou vizi, co chci v životě dělat. Týden po maturitě jsem se vdala. Vzala jsem si o šest let staršího Pavla, který už sloužil jako kazatel a učil na semináři. ETS se proto stala školou první volby, začala jsem studovat Pastorační a sociální práci. Pak se nám ale narodily děti, sloužila jsem ve sboru a nedalo se to stihnout. Všechno má svůj čas a tak se otázka dalšího studia otevřela později znovu. Usoudila jsem, že teologické znalosti se v kazatelské rodině neztratí a pragmaticky si vybrala ETF UK. Postupem času mě ale teologie začala opravdu naplňovat. Ocenění bakalářské práce mě povzbudilo k dalšímu studiu, a tak se teologie stala součástí mého života.

Ocenění magisterské práce tě jistě taky motivovalo studovat dál. Co případný doktorát?

Jak už tady zaznělo, všechno má svůj čas :))

Co na tvá studia říkali doma?

Děti byly zvyklé, že rodiče studují, protože Pavel před rokem dodělal po mnoha letech doktorát. Myslím, že společné rozhovory na různá témata nás velmi obohacují. Ale mám jednu vtipnou historku. Když jsem v jednom takovém rozhovoru ne a ne skončit, Pavel se na mě pobaveně podíval a řekl: „Miláčku, a co to kuře v troubě?“ Tenkrát to bylo jen o fous, že neskončilo úplně černé. :)

Kde nacházíš své teologické uplatnění?

Ačkoliv proti kázajícím ženám nic nemám, nikdy nebyl můj cíl stát za kazatelnou. Pravda je, že díky studiu se teologie stává součástí mého života. Jsem vděčná, že to mohu sdílet a předávat dál. Kazatelé mají přirozenou možnost, já jsem moc vděčná za ETS, že zde můžu učit. Přemýšlení o Bohu a jeho díle představuje velké dobrodružství.

Řada lidí z církve se mě ptá, proč jsem studovala teologii, když u nás ženy nejsou ordinovány. Nemám na to jasnou odpověď, je to i otázka mého vztahu s Bohem. Osobně jsem spokojená v roli manželky kazatele a pastoračního pracovníka ve sboru. Chci žít s lidmi a pomáhat jim. Teologie mi pro to otevírá obzory a nabízí širší perspektivu. S Pavlem se ve službě vzájemně podporujeme a doplňujeme. Pán Bůh nás někdy někam vede a my jsme pak překvapení, kam. Moje vnitřní touha ale je, aby byly ženy v teologickém dialogu brány vážně. Aby tuhle možnost měly, pokud o ni stojí a teologii studují. A nebyly jen matkami nebo pracovnicemi s dětmi.

Svým životem propojuješ teologii a pastoraci, jako bys byla chodící reklamou na ETS. V pastoraci pak na ETS spojujeme biblické poradenství s psychologií. Jakou s tím máš zkušenost?

Jde tu o jistý druh uvažování, způsobu práce a života. Nejde tedy jen o to, že si z každého oboru vypůjčíme nějaký princip, jde spíš o celkový přístup. Z teologického hlediska víme, že Bůh stvořil člověka a má ho rád i v jeho porušenosti. Při pastoraci je tento teologický základ a komplexní pohled na věc opravdu důležitý. Jako pastorační asistentka doprovázím člověka v jeho hledání, ale hlavně ukazuji na širší příběh Boha a člověka

Na závěr spojím teologii s pastorací i já. Představ si, že jsi v roli pastorační asistentky a přijde za tebou naše studentka teologie. Má ji ráda, studium ji baví. V církvi ale nenalézá prostor, i když si myslí, že má co předat. Nechce být feministkou, která se snaží za každou cenu se prosadit. Přijímá s pokorou situaci v církvi a hledá přirozenou cestu, kde si své místo najít. Co bys jí poradila?

V první řadě bych chtěla znát její motivy. Co ji vede ke studiu teologie. A pokud je to, jak jsi naznačoval, zájem o teologii, vnitřní potřeba předávat dál poznané, pokusila bych se jí pomoci hledat cesty, jak uplatnit svá obdarování.

Štěpánko, na závěr ti chci poděkovat, že ses rozhodla spojit svůj profesní život s ETS, i za tento rozhovor.

Ptal se: Miloš Poborský