Křesťan mezi bombami

Pochází z Horní Suché ve Slezsku, vyrostl v kazatelské rodině v Církvi bratrské. Na ETS nastoupil po absolvování jazykového gymnázia, kde studoval angličtinu a francouzštinu. Víc jak 10 let žije mimo ČR, pracuje v organizaci Christian Peacemaker Teams (CPT). V roce 2011 absolvoval školení v americkém Chicagu a poté odjel do iráckého Kurdistánu. Zde žil a pracoval pět let. Pak se stal členem vedení CPT a přestěhoval se do Bogoty v Kolumbii, odkud pochází jeho manželka. Nyní koordinuje týmy v Kurdistánu, kam několikrát do roka jezdí. Má na starosti školení nových pracovníků CPT a speciální workshopy pro lidi, kteří prošli válečným utrpením.

Łukaszi, jaká byla tvoje cesta k Bohu?

V Boha jsem věřil od malička. V 15 letech jsem prožil přiblížení se k Ježíši. Pochopil jsem, že základem Jeho jednání s člověkem je milost. Ta je projevem Boží lásky ke mně a nezávisí na žádném mém skutku. Mohu ji jen přijmout. Pokud ji přijmu, radikálně změní můj život. Utváří mé vnímání světa, vztahy s lidmi i to, čemu se chci věnovat.

Kde jsi prožil své začátky v církvi?

Začínal jsem v mládeži v CB Havířov. Od 15 let jsem se účastnil English Campů, na řadě z nich jsem překládal. Od malička jsem chtěl být misionářem.

Byl to i důvod, proč sis vybral studium na ETS?

Ano, hned po maturitě jsem v 18 letech nastoupil na ETS. Získal jsem zde základ na celý život, jak rozumět Kristu a Bibli. Ta pro mě přestala být jednou knihou, začal jsem ji vnímat jako soubor knih, napsaný během staletí mnoha autory. Začal jsem chápat, kdo to psal a proč, i co tím myslel. Pochopil jsem historii lidstva a církve v souvislostech dobového pozadí, můj vztah k Ježíši díky tomu rostl. ETS dal mému životu směr, semináři vděčím za mnohé z toho, co dělám nyní.

Jak vzpomínáš na lidi, se kterými ses na ETS setkal?

Bylo to zajímavé období. Vyrostl jsem v Církvi bratrské, na ETS jsem se setkával i s lidmi z jiných církví. Řada mých bývalých spolužáků jsou dnes kazateli: Pavel Paluchník (Poděbrady), Martin Tabačan (Liberec) a Robert Hart (Šeberov). S nimi a s Radkem Bělovským jsem měl asi nejvíce diskusí a teologických debat o vnímání světa a pod. A s Eliškou Geislerovou (roz. Havelkovou), dnes je farářkou ČCE ve Frýdku-Místku. Kázala nám svatbě. Dlouho jsem je ale neviděl.

Rád vzpomínám i na učitele. Na Honzu Valeše, chodil jsem k němu i na mládež. Hodně nové pro nás bylo to, co nás učil Zdeněk Vojtíšek. Každý svým způsobem přispěl a posunul mě na cestě ke zralosti. Jako studenti jsme si jich vážili, považovali jsme je za osobnosti. Co učili nebyla teorie, to co předávali sami prakticky žili.

Co jsi dělal po semináři?

ETS mi otevřela svět Bible, pomohla mi uvidět, co je za ní. Lépe jsem porozuměl Ježíši, začal jsem ho více vnímat ve svém životě. Osvobodil mě nejen od hříchu, ale i od mých vlastních tužeb, které nechci mít a které mě svazují.

Nejprve jsem pracoval jako sociální pracovník s mládeží v Třinci. Do 30. roku svého života jsem hrál v několika punkových kapelách. Snažili jsme se ukázat lidem, kteří mají pocit, že by je víra svazovala, co znamená žít s Bohem. Ukazovali jsme jim, jak najít svobodu v Kristu. Snažili jsme se najít, jak to prakticky žít. Založili jsme i minisbor, který fungoval asi 10 let.

V té době jsem pochopil, že pokud miluji Boha, nemohu podporovat žádnou formu násilí. Tak jsem se dostal až k CPT, které vzniklo mezi pacifistickými mennonity.

Jaká hodnota ETS je pro Tebe ve službě klíčová?

ETS je pro mě místem, kde člověk osobně i duchovně roste a připravuje se na život. Možná to dopadne jinak, než jsme původně chtěli, nebo si představovali. I na to mě seminář připravil. Absolventi mohou dělat leccos - vést sbory, pastoračně nebo v různých sociálních službách se věnovat lidem, nebo podobně jako já odejít do zahraničí a stát se misionáři nebo evangelisty. Podle mě jsou základními kameny studia na ETS praktičnost a služba. A respekt. I když jsem měl někdy jiné názory než ostatní, všichni to respektovali.

Řekni nám víc o současnosti - čím se CPT zabývá?

CPT je organizace se sídlem v USA, kde v osmdesátých letech minulého století vznikla. Snaží se prakticky žít Ježíšova slova z Mt 5,9: „Požehnaní Ti, kteří působí pokoj.” Vysílá malé týmy lidí vyškolených v působení pokoje a doprovázení lidí do konfliktních oblastí. Cílem naší práce je být na místech ozbrojených střetů, působit pokoj a budovat partnerství s místními mírotvornými organizacemi.

Proč sis vybral zrovna Kurdistán?

Kurdistán je součástí Iráku, ale je to v podstatě stát ve státě. Usiluje o nezávislost. Podobně jako v ČR před rokem 1989 tu panuje totalitní režim. CPT pracuje s organizacemi, které se snaží změnit místní režim, který mučí lidi a ovládá bezpečnostní složky. Nepohodlné lidi tajná policie unáší, zavírá i zabíjí. CPT se jako mezinárodní organizace snaží chránit jejich životy tím, že je s těmito lidmi ve spojení a zajímá se o ně. Pro místní policii je pak těžší je pro následovat.

Na co se v Kurdistánu ještě zaměřujete?

Pracujeme hodně ve vesnicích, které bombardují turecká letadla. Snažíme se upozornit na tento problém a získat pozornost médií, OSN a dalších mezinárodních organizací. Že Kurdové bojovali proti IS ví díky médiím celý svět. Že Turecko (člen NATO) bombarduje vesničany a pastevce za hranicemi své země, se ví velice málo.

Považujeme za důležité být s nimi a doprovázet je v tom, co by jinak prožívali úplně sami. Nenásilným způsobem je podporujeme, jak jen můžeme. Zveřejňujeme jejich příběhy, snažíme se pro ně najít další praktickou pomoc. Naším hlavním cílem ale je zastavovat násilí.

Působíte jen mezi křesťany, nebo i v široké veřejnosti?

Kristův pokoj není určen jen křesťanům. Je pro všechny, i pro lidi jiné víry. V CPT pracují většinou křesťané, ale máme mezi sebou i ty, kteří nejsou Ježíšovi učedníci. Přihlásili se ale ke stejnému cíli - přinášet pokoj.

Čím pomáháte prakticky?

Pořádáme workshopy The Alternatives to Violence Project (AVP) pro uprchlíky před IS nebo jinými vojenskými skupinami. Jde o zážitkové kurzy na 3x 3 dny. Lidé tu sdílejí své příběhy, mluví o násilí které prožili, nebo ho sami dělali. Workshopů se účastní Jezídové, Kurdové i Arabové z různých částí Iráku. Budují mezi sebou společenství pokoje a hledají cesty, jak odpovídat na násilí nenásilím.

Ptal se Richard Kraus

Łukasz Firla

Lukasz_firla_foto

Stoliňská 2417/41a, 193 00 Praha 9  •  Zobrazit na mapě  •  Bankovní účet: 2800129338/2010  •  IČ: 41690184