Rozhovor: Łukasz Firla - křesťan mezi bombami

Kdo čte Dynamis, ví, o čem bude řeč. V letošním prvním čísle našeho informačního bulletinu vyšel výtah z rozhovoru s Łukaszem Firlou, absolventem ETS (1999 - 2002). Nyní Vám přinášíme zbytek jeho poutavého vyprávění.

Łukaszovi je 35 let a pochází ze slezského městečka Horní Suchá. Vyrostl v kazatelské rodině v Církvi bratrské. Na ETS nastoupil po absolvování jazykového gymnázia, kde si osvojil angličtinu a francouzštinu. Už téměř 6 let žije mimo Českou republiku a pracuje v organizaci Christian Peacemaker teams (CPT). V roce 2011 absolvoval školení v americkém Chicagu a poté odjel do iráckého Kurdistánu. Tam žil a pracoval až do loňského léta. Stal se členem vedení CPT a přestěhoval se do Bogoty v Kolumbii, odkud pochází jeho manželka. Nyní koordinuje týmy v Kurdistánu, kam několikrát do roka jezdí. Má na starosti také školení nových pracovníků CPT a speciální workshopy pro lidi, kteří prošli válečným utrpením. Misionářem chtěl být už ve svých 14 letech.

Můžete nám, Łukaszi, popsat, jaká byla Vaše cesta k Bohu?

S Kristem jsem vyrůstal od malička, kdy jsem prožil obrácení, a v 15 letech jsem prožil takové přiblížení ke Kristu. Porozuměl jsem faktu, že základem působení Krista je milost a osvobození člověka. Tato milost je činem Boží lásky vůči mně, který mi nabízí a který není postavený na žádném mém skutku. A já jej buď přijmu, nebo ne. Pokud se ale rozhodnu jej přijmout, radikálně se mění můj život. Začíná to přetvářet mé vlastní vnímání světa, mé vztahy s lidmi a také vše, co kolem sebe buduji.

Co společenství? Kde jste prožil své začátky v církvi?

Začínal jsem v Koinónii (mládež CB Havířov - pozn. red.) a zúčastnil jsem se řady English Campů. Od 15 let jsem na ně jezdil, překládal jsem tam, byl jsem součástí Koinónie a od malička jsem chtěl být misionářem.

A to byl důvod, proč jste zvolil studium na ETS?

Ano. V 18 letech hned po maturitě jsem nastoupil na ETS a ten mi dal základ pro zbytek mého života. Především v tom, jak porozumět Kristu a jak porozumět Bibli. Naučil jsem se chápat lidi, kteří se s Kristem setkali za jeho života nebo ke kterým Bůh v historii mluvil a následně to vše sepsali. Bible pro mě přestala být jednou knihou, začal jsem ji vnímat jako soubor psaných děl, která vznikla v obrovském časovém úseku. Začal jsem více chápat, kdo to napsal, proč to napsal a co tím myslel. Můj vztah ke Kristu se najednou rozšířil a já jsem skrze něj začal chápat různé rozměry historie lidstva, historie církve a dobové pozadí a můj vztah ke Kristu díky tomu rostl. ETS mě v životě nasměroval. Času strávenému na semináři vděčím za mnohé z toho, co dělám nyní.

Jak vzpomínáte na lidi, se kterými jste se na ETS setkal?

Bylo to pro mě zajímavé období. Potkal jsem lidi z různých církví. Jak jsem už říkal, vyrostl jsem v Církvi bratrské, a na ETS jsem najednou bydlel s lidmi z mnoha jiných církví. Vedli jsme spoustu diskusí o teologických otázkách, vnímání světa a podobně. Řada mých bývalých spolužáků jsou dnes kazateli ve sborech: Pavel Paluchník (kazatel - správce sboru ve sboru Černošice - pozn. red.), Martin Tabačan (kazatel - správce sboru ve sboru Pardubice, pozn. red.), s těmi jsem byl ve třídě a také jsme spolu bydleli. Dále pak Robert Hart (kazatel - správce sboru ve sboru Praha 4 - Šeberov a senior pro oblast Praha - pozn. red.), Radek Bělovský z Ústí nad Labem (příležitostný zpěvák skupiny Projevy radosti - pozn. red.) - to byli lidé, se kterými jsem měl asi nejvíce diskusí a debat, některé jsem ale neviděl už mnoho let.

Vzpomínám také na Honzu Valeše, se kterým jsme se vydávali i mimo školu. Chodil jsem k němu na mládež. A taky Zdeněk Vojtíšek. To, co nás učil, bylo pro nás hodně nové. Ještě si vzpomínám na Elišku Havelkovou - ta kázala na mé svatbě. To, co nás naši učitelé na ETS vyučovali, mi pomohlo k velké změně. Nebylo to ale skrze jejich osobnosti, ale skrze to, co předávali.

Kam vedly Vaše kroky ze semináře?

Právě ETS mi otevřela spoustu rozměrů Bible a pomohla mi studovat Bibli, pomohla mi vidět, co je za ní. Pomohla mi porozumět lépe Kristu, kterého jsem začal více vnímat ve svém životě. Krista, který mě osvobozuje od vlastního hříchu, od mých vlastních tužeb, které nechci mít a které mě svazují. Také jsem ale začal vnímat, že Kristus osvobozuje mé vztahy s lidmi okolo. Začal jsem vnímat společenství, které buduju kolem sebe. Tou dobou jsem začal směřovat k něčemu, co někteří nazývají křesťanským anarchismem. Mezi 15. a 30. rokem svého života jsem hrál v několika kapelách, které se pohybovaly v punkové radikální subkultuře. Snažily se manifestovat život s Kristem. Interpretovat, co znamená žít s Kristem i v tom velmi radikálním antikřesťanském prostředí, které staví právě na tom, že je antikřesťanské. Co to znamená být křesťanem a co Kristus může dát lidem, kteří mají pocit, že by je Kristus vlastně svazoval nebo že víra svazuje. Ukazovali jsme lidem, jak mohou najít osvobození skrze Krista. Přitom jsme se tomu sami snažili plně porozumět, chtěli jsme najít, jak to žít. Měli jsme takovou skupinu lidí, která založila svůj vlastní minisbor, který fungoval asi 10 let. To potom vedlo dál k porozumění toho, že násilí je protikristovské. To znamená, že pokud miluji Boha, tak nemohu podporovat žádnou formu násilí. Tak jsem se dostal až k CPT, které vzniklo mezi pacifistickými mennonity. Do té doby jsem pracoval jako sociální pracovník s mládeží v Třinci.

Jaká hodnota ETS je pro Vás ve Vaší službě klíčová?

ETS je pro mě praktickým prostorem, kde člověk osobně i duchovně roste. Sám jsem to takto prožil. ETS mě připravil na život, který je možná jiný, než by někdo chtěl nebo si jej takto představoval. Ale byl to ETS, který mě na takový život připravil. Byl obrovským mlýnkem na mé cestě. Vzpomínám na něj moc rád. Rozumím tomu, že ti, kdo projdou ETS, dokážou vést sbory, fungovat ve světě, ve kterém funguju já, jsou misionáři nebo evangelisty. Myslím, že studium na ETS má obrovské využití v pozdějším životě. Praktičnost a služba - to jsou podle mě základní kameny ETS - tak jsem to prožil já. A pak respekt. I když jsem měl někdy jiné názory než jiní lidé, vnímal jsem, že je zde přítomen respekt.

Následuje část rozhovoru, která byla zachycena v Dynamisu. V dnešní verzi rozhovoru přinášíme další zajímavé podrobnosti - pozn. red.

Můžete nám, Łukaszi, popsat ve stručnosti, čím se CPT zabývá?

CPT je organizace se sídlem v USA, kde také v osmdesátých letech minulého století vznikla. Snaží se odpovědět na volání Krista z Matouše, 5. kapitoly: „Požehnaní Ti, kteří působí pokoj.” (Matouš 5,9 - pozn. red.). Vysílá malé týmy lidí, vyškolených v působení pokoje a doprovázení lidí v konfliktních situacích. Tyto týmy pak žijí na místech, kde probíhají válečné a jiné ozbrojené konflikty. Cílem naší práce je být na místě, působit pokoj a budovat partnerství s místními mírotvornými organizacemi.

Proč jste si vybral zrovna Kurdistán?

Kurdistán je částí Iráku a je to v podstatě stát ve státě. Chce se stát na Iráku nezávislým, ale panuje zde totalitní režim. Situace je zde obdobná jako v České republice před rokem 1989. CPT pracuje s organizacemi, které se snaží změnit místní režim, který mučí lidi a má pod palcem bezpečnostní složky. Tajná policie unáší, zavírá i zabíjí nepohodlné občany. CPT se snaží chránit jejich životy. Už jen tím, že je na místě mezinárodní organizace, která je ve spojení s těmito lidmi a zajímá se o ně, je pro místní policii těžší na ně útočit.

Na co se v Kurdistánu ještě zaměřujete?

Pracujeme hodně ve vesnicích, které bombardují turecká letadla. CPT se snaží upoutat pozornost médií, OSN a dalších mezinárodních organizací na tento problém. To, že Kurdové bojují proti IS, ví díky médiím celý svět, ale o faktu, že Turecko (člen NATO) bombarduje za hranicemi své země vesničany a pastevce, se ví velice málo.

Působíte mezi křesťany nebo mezi širokou veřejností?

Působíme všude. Název Křesťanské mírotvorné týmy je založený na volání Krista - působit pokoj, ale mezi všemi. Ten pokoj není určen jen křesťanům nebo nějaké konkrétní skupině lidí. Je pro všechny. I pro lidi jiné víry. V CPT pracují většinou křesťané, ale také máme mezi sebou i ty, kteří nejsou následovníky Krista. Přihlásili se ale ke stejnému cíli - přinášet pokoj.

O co přesně se v Kurdistánu snažíte?

Jde nám o to, aby Turecko přestalo bombardovat vesničany, kteří za nic nemůžou. Letadla člena NATO ničí vesnice, boří domy, zabíjejí lidi. O tom se nikde nepíše ani nevysílá. CPT pracuje uprostřed konfliktu, který je na okraji pozornosti světa. Jsme tam. Jsme s lidmi. Žijeme s nimi v jejich vesnicích, píšeme přímo z místa o tom, co se tam děje. Doprovázíme je. Spousta lidí nám říká: „Už jen to, že tu jste, nám pomáhá cítit se bezpečněji. Někdo se o nás zajímá. Nejsme v tom sami.” A to nejsou partyzáni, kteří bojují proti Turecku. Jsou to stovky vesnic pastevců a farmářů.

Čím pomáháte prakticky?

Pořádáme workshopy pro lidi, kteří utekli před IS nebo jinými armádami či vojenskými skupinami, které bojují s IS. Workshopy se jmenují The Alternatives to Violence Project (AVP). Jsou to prožitkové workshopy na 3 x 3 dny. Lidé se zde sdílejí o tom, co prožili, začínají se otvírat, mluvit o násilí, které prožili, nebo o násilí, kterého se sami zúčastnili. Workshopů se účastní jezídové, Kurdové i Arabové z různých částí Iráku. Tímto způsobem budují společenství mezi sebou a hledají cesty, jak odpovídat na násilí nenásilím. Tak budují novou komunitu a také pokoj mezi sebou.

Považujeme za důležité být s těmi lidmi, doprovázet je v tom, co jinak prožívají úplně sami. Podporujeme je, jak jen můžeme, a to nenásilnými způsoby. Hlavně se snažíme šířit jejich příběhy dál a samozřejmě se snažíme pro ně najít další praktickou pomoc. Naším hlavním cílem ale je zastavovat násilí.

Łukasz Firla

Lukasz_firla_foto

Stoliňská 2417/41a, 193 00 Praha 9  •  Zobrazit na mapě  •  Bankovní účet: 2800129338/2010  •  IČ: 41690184