Nebylo to úplně jednoduché rozhodování. Dostal jsem se prakticky kam jsem chtěl, včetně Evangelické fakulty UK. Každá z těch škol by mě zavedla v životě asi úplně jinam. Nakonec jsem se rozhodl podle mnoha kriterií. Ve svém životě jsem prožil povolání a věděl jsem, že se chci zaměřit na službu. Chtěl jsem se zaměřit na věci co mě baví a to teologie byla už od střední školy. Na ETS jsem šel také proto, abych se setkal s vedoucími z evangelikálního prostředí. Znal jsem také některé učitele a věděl jsem, že se od nich mohu mnoho naučit. A rozhodl jsem se Bohu uvěřit, že se postará. Svého rozhodnutí nelituji.
Sloužím u nás v církvi v prostředním oddělení mládeže (15-18). Dále se podílím na jednoměsíčních mládežnických bohoslužbách Šestá. Jsem také jeden z pořadatelů pražského evangelizačního festivalu Na Výšinách, pořádaného pod Mládeží pro Krista ČR už 4. rokem.
Chci se dál rozvíjet ve věcech, co již dělám, a rozvíjet talenty, co mi Bůh svěřil. Budoucnost v životě křesťana není vždy průzračná. Často jsem si přál, aby tomu bylo jinak. Po dvou letech na ETS možná víc, než dřív vidím, kolik práce je ještě před českou církví. Takže se nebojím, že bych jí někdy měl málo. Současně studuji v bakalářském, pak chci pokračovat i v magisterském studijním programu na UMB v Banské Bystrici. Jsem rád, že to teď je snadné díky tomu, že ETS navázala s tamní Katedrou teologie a katechetiky úzkou spolupráci.
Asi bych vyzdvihl dvě věci. Moc si vážím mnohých učitelů, kteří nám předávají úžasná moudra. Nejsou to jen akademické věci, ale i to, co se sami naučili za roky své služby. Žádná otázka není mimo. Učitelský sbor nám chce v prvé řadě pomoci porozumět Bohu a Bibli. Zároveň studium na ETS je náročné tím, jak se přímo proměňuje lidský charakter. Pastorační i teologické předměty nejenom ukazují na Boha, ale odrážejí i to, jací jsme. A tento pohled není vždy úplně příjemný.
Asi bych mohl jmenovat několik věcí, co by se dalo zlepšit. To asi platí o každé škole. Je škoda, že ETS není víc vidět.
Ano. Každému, kdo chce sloužit. Doporučil bych studovat i třeba jen na rok Blackbridge, a nebo jen jednotlivé předměty. I to je obohacující. Často vidím, kolik věcí jsem dělal špatně, jen protože jsem jim nerozuměl, neuměl je nebo nevěděl, že už to někdo řešil přede mnou, a vyřešil to. Bylo by škoda nevyužít možnost učit se od lidí, co nesli a nesou štafetu před námi.