Církve a jejich eklesiologie v novověku

Předmět je v rámci katedry pojat jako historicko-teologická disciplína (někdy označovaná jako ekumenická eklesiologie), metodologicky odlišná od eklesiologie v rámci předmětu praktické teologie. Cílem předmětu je analyzovat historické procesy, které způsobily proměny církve, resp. vznik nových církví v epoše novověku (17.–20. století). Složitý poreformační eklesiologický vývoj se vyznačuje na jedné straně fragmentarizací (institucionálně nové církve) a kulturní odlišností (církve a denominace), na druhé straně zachovává ekumenické rysy, které jsou zpočátku sice málo zřetelné, ale během 20. století se zvýrazňují. Ekumeničnost tohoto vývoje je dána skutečností, že protestantismus, navzdory radikálnímu rozchodu s katolicismem a navzdory konfesijnímu štěpení ve vlastních řadách, zůstává základními východisky křesťanské zvěsti vnitřně podobný (protestantská náboženská subkultura) a zároveň je spojen i s katolicismem, od nějž se oddělil (společné rysy křesťanské náboženské kultury). Vstupem do éry moderny byly totiž všechny církve vystaveny výzvě reagovat na sekularizaci, a to ve smyslu proměny vztahu státu a církve, procesu odcírkevňování společnosti, odkládání víry i odkouzlování ve vztahu člověka ke světu.

Cíle:

Absolvent má být schopen kriticky nahlížet fenomén církve v hlavních křesťanských tradicích a orientovat se v poreformačním eklesiologickém vývoji, který je zdrojem současného konfesijního rozdělení křesťanstva. Absolvent si osvojí základní porozumění pro vznik a zdroje identity jednotlivých církevních útvarů současnosti, což mu umožňuje nesektářsky přistupovat ke křesťanům jiných tradic, přijímat z nich inspiraci a tvořivě rozvíjet vlastní denominační zakotvení. V semináři budou studenti vedeni ke kritické četbě přeložené pramenné literatury a literatury odborné a k rozvíjení odborného písemného a mluveného projevu. Svoje vlastní bádání budou předkládat formou referátu ke společné diskuzi. V přednášce se studenti seznámí s historickými procesy, které ovlivnily postavení církví ve státě a společnosti v barokní době, josefinismu, liberální či industriální éře a konečně i v poválečné době. Naučí se rozlišovat kulturní podobnosti a rozdíly mezi církvemi a denominacemi, institucemi a hnutími, obzvlášť mezi evropskou a americkou kulturou a s přihlédnutím ke specifickému středoevropskému prostoru.

Rámcový rozpis učiva:

Kurz se zaměří na hlavní křesťanské tradice, eklesiologické útvary a hnutí: pravoslaví katolicismus protestantismus: luterství, kalvinismus, baptistická tradice, Unitas Fratrum, metodismus, anglikánství, význam osvícenství, pietismus, liberální protestantismus, probuzenecké hnutí, letniční a charismatické hnutí.

Výstupy:

písemné referáty zkouška

Způsob hodnocení:

Zkouška. Hodnocení vychází ze schopnosti zasadit eklesiologický vývoj do širšího historického kontextu, charakterizovat eklesiologické znaky jednotlivých církví a hnutí; zkouškou se zároveň prověřuje nastudování povinné literatury.

Casanova, J. Public Religions in the Modern World. Chicago: University of Chicago Press, 1994. Filipi, P. Církev a církve. 1.vyd. Brno: CDK, 2000. Filipi, P. Křesťanstvo. 3.vyd. Brno: CDK, 2001. Hromádka, J. L. Křesťanství v myšlení a životě. 1.vyd. Praha: Jan Laichter, 1931. Lane, T. Dějiny křesťanského myšlení. 1.vyd. Praha: Návrat domů, 1996. McGrath, A. E. (ed.) Blackwellova encyklopedie moderního křesťanského myšlení. 1.vyd. Praha: Návrat domů, 2001. McLeod, H. Náboženství a lidé západní Evropy (1789 – 1989). Brno: CDK, 2008. Nešpor, Z. a kol. Náboženství v 19. století. Nejcírkevnější století, nebo období zrodu českého ateismu? Praha: Scriptorium, 2010. Říčan, R. Od úsvitu reformace k dnešku. 1.vyd. Praha: KEFB, 1947. Shaw, M. Deset významných idejí církevních dějin. 1.vyd. Brno: CDK, 2001.

Učitelé

Mgr. Vít Hlásek, M.Th.
Katedra systematické teologie
Katedra systematické teologie