Němčina 2

Ve výuce studijního předmětu je navazováno na znalosti a dovednosti osvojené na střední škole v rámci 3. úrovně vzdělávání. Výuka se soustředí na odbornou němčinu v oborech teologie, pastorace a sociální práce. Preferováno je komunikativní pojetí výuky a práce s odborným textem; k dosažení vzdělávacích cílů jsou využívány formy cvičení, samostatného studia a samostatné práce s autentickými texty. Výuka vede k tomu, aby se studenti naučili porozumět odbornému textu a dovedli se v něm správně orientovat, získali z textu potřebné informace a byli schopni s ním dále pracovat. Dalším cílem je rozvíjet komunikativní dovednosti studentů pro účely osobního i  pracovního života. Studenti jsou vedeni k ucelenému zpracovávání témat a jejich odborné prezentaci a tím připravování k absolventské zkoušce. Výuka navazuje na učivo z předmětů teologie, pastorace a sociální práce. Výuka probíhá formou cvičení. Učitel-rodilý mluvčí využívá interaktivní metody výuky; předpokládá se pravidelná individuální příprava žáka; ústní i písemná komunikace je průběžně hodnocena, pracuje se s multimediálními pomůckami.

Cíle Výuka je zaměřená tak, aby student: uměl hovořit o svém oboru vzdělání v teologii, pastorační a sociální práci s ostatními; uměl číst s porozuměním odbornou literaturu, např. teologické texty a odborné pastorační a sociální texty; mohl komunikovat s rodilým mluvčím v běžném osobním a společenském kontaktu, např. se spolupracovníky z Německa, Švýcarska a Rakouska; dokázal hovořit s určitou kontrolou gramatické správnosti a schopnosti autokorekce v kontextu teologie, pastorace a sociální práce;
dovedl používat odbornou terminologii; rozuměl a dovedl používat zkratky a technické výrazy; uměl pracovat s biblickým textem v osobní rovině, ve skupinkách, a během přednášky. Řečové dovednosti Receptivní řečové dovednosti Poslech s porozuměním – student: rozumí souvislým odborným projevům rodilého mluvčího (přednáškám, zprávám a jiným presentacím); projevy mohou obsahovat i neznámá slova srozumitelná z kontextu; rozumí obsahu besedy a odborným diskusím mezi dvěma i více účastníky k dané problematice teologického, pastoračního nebo sociálního oboru; zachytí téma, sleduje určitou myšlenku a odhaduje smysl i přes neznalost několika slov; Čtení s porozuměním – student: se orientuje ve struktuře textu, umí nalézt v textu základní informace a odpovědi na daný problém; čte a rozumí, s využitím slovníku, delším a náročnějším textům; např. textům ze systematické teologie, teologie Starého Zákona, a základů pastorační a sociální práce; dovede vyhledat a získat informace, názory a stanoviska z odborných informačních zdrojů; umí rychle číst a porozumět názorům a postojům vyjádřeným v textu; rozumí zkratkám užívaným v teologii, pastoraci a sociální práci; Produktivní řečové dovednosti Ústní projev – student: se umí sám představit, pohovořit o své rodině, zájmech, studiu, plánech; umí plynule hovořit o svém studiu a problematice oboru; spontánně přesně a výstižně vyjadřuje myšlenky a názory; umí přirozeným způsobem vést odborně zaměřenou komunikaci s partnery nebo klienty; rozumí a reaguje na poznámky, vzkazy; dokáže volně tlumočit – dovede zprostředkovat výměnu informací mezi mluvčími, kteří nejsou schopní se dorozumět přímo, např. překládat během kázání a přednášky; Písemný projev – student: si umí zhotovit poznámky a výpisky z vyslechnutého projevu či přečteného textu, např. z přednášky anglicky mluvicího učitele; umí napsat dopis a podle potřeby oboru vést korespondenci s kolegy z Německa, Švýcarska a Rakouska; umí samostatně, s případným použitým slovníku či mluvnických příruček, zpracovat odborný text – umí napsat text podle osnovy, poznámek, výpisků, zdůraznit hlavní myšlenky, rozšířit osnovu o své názory, zdůvodnit je a uvést příklady, text vhodně shrnout a uzavřít; rozvíjí dovednosti překladu – dokáže přeložit přiměřeně náročný text s využitím slovníku do cizího jazyka a naopak.
Jazykové prostředky Ve výuce jsou rozvíjeny následující jazykové prostředky. Výslovnost – přízvuk ve větě, rytmus a melodie; správná výslovnost s důrazem na nově osvojovaná slova a slovní spojení. Slovní zásoba – obecná i odborná terminologie produktivní i receptivní; významová a stylistická stránka jazyka; řada synonym. Gramatika – struktura rozhovoru; gramatické struktury často užívané v odborných textech, složitější syntaktické struktury a méně frekventované jevy potřebné pro porozumění textů. Pravopis – pravopis slov z nově osvojované odborné terminologie; důraz na vyloučení interference mateřského či jiného jazyka.