Eva Malá, DiS. – Vidí potřebu paliativní péče

Na ETS jste studovala pastorační a sociální práci. Zůstala jste u toho?

Ano. Po ETS jsem nastoupila na ETF UK a jsem tam dosud. Studium zdržely zdravotní důvody a potom covidová pandemie. S ní souviselo moje působení v krizovém týmu naší organizace a následně jsme se začali zajímat o implementaci paliativní péče, a tak mám studium stále přerušené. Sbírám teď ale velmi cenné zkušenosti a to se na ETF počítá, takže v pokračování studia neočekávám komplikace.

Jaká byla cesta k vašemu současnému zaměstnání?

V první řadě mě profesně velmi ovlivnila moje maminka, která se vždy starala o lidi v nouzi. Ke studiu mě přivedla zkušenost pečovatelky v domově pro seniory, kam jsem nastoupila jen na prázdninovou brigádu. Se seniory jsem měla vždy hezký vztah a ráda jsem s nimi trávila svůj čas. Chtěla jsem porozumět oboru ve kterém se pohybuji a pohnout se v životě dál, tak jsem se rozhodla studovat. S tím souviselo mé stěhování do Prahy a další profesní působení. Vnímám jako Boží požehnání, že jsem mohla pracovat v předních organizacích v Praze, které poskytují specializovanou péči seniorům. Např. Domov sv. Karla Boromejského v Řepích a DSP Hagibor, kde jsem se starala o přeživší holocaust. Prostředí Hagiboru mě profesně velmi ovlivnilo. Zde jsem se více začala zajímat o možnosti léčení traumatu,což vedlo k setkání s přední terapeutkou, paní Mgr. Helenu Klímovou, která mi byla i mentorkou při zpracovávání mojí závěrečné práce a která mě také přivedla k Psychoanalytické společnosti. Téma traumatu se prolíná mým oborem, což si uvědomuji pokaždé, když nastavujeme plán péče našim klientům. Stále se ale učíme a prohlubujeme porozumění jejich životním příběhům. Vnímám, že zpracování traumatu je velké téma, se kterým se v naší společnosti intenzivně pracuje. A to mě těší.

U práce se seniory jste tedy zůstala.

Ano. Se seniory pracuji už 15 let. V současné době v Ošetřovatelském domově Praha 3, tedy na Žižkově, kde zároveň i žiju. Pracuji jako sociální pracovnice a koordinátorka dobrovolníků (ADRA, o. p. s.). Moje profesní škála je poměrně široká. Spolupracuji nejen s klienty, ale i s pečovateli, se zdravotními sestrami, s managementem organizace, jsem v kontaktu s organizacemi, přijímám a koordinuji dobrovolníky a pak se zajímám o paliativní péči. Jako organizace máme možnost, jako jediní v Praze, účastnit se pilotního projektu Spolu až do konce (NF Abakus), který usiluje o zavedení paliativní péče do domovů pro seniory. S tím souvisí aktivní vzdělávání se v paliativní péči a stáže např. ve FNKV v Paliativním týmu. Mým úkolem je seznámit dobrovolníky s tímto tématem a provázet je celým dobrovolnickým procesem až k té paliativní péči.

To nezní jako snadný úkol. Co na vaší práci nejvíc těší?

Nejlepší je, že tam nechodím jako do práce, ale že jdu především do komunity lidí, se kterými se máme rádi, se kterými máme společný zájem - chceme poskytnout našim klientům tu nejlepší možnou péči a doprovodit je až k poslednímu dni. Dobře si uvědomujeme svou významnou roli v jejich životech a jsme rádi, že tu pro ně můžeme být.

Zpíváte v Maranatha Gospel Choir. Jak jste se k tomu dostala?

Do MGC jsem se dostala díky zakladateli Radkovi Steinertovi, se kterým mě, kromě dlouholetého přátelství, pojí také spolupráce v zahraničním humanitárním projektu. Přivedla mě sem i touha po přátelství, našla jsem tu kamarády. Ve sboru se setkávají lidé různých profesí a názorů, ale když zpíváme, vnímám silnou jednotu. A to se mi na MGC líbí. Mám také na starosti psaní blogu, kde popisuji naše aktivity.

Jste součástí nějakého křesťanského společenství?

Jsem členkou Církve adventistů sedmého dne, SC Bethany, Praha 4. Tady jsem ještě před covidem působila jako učitelka sobotní školy, uváděla jsem bohoslužby a zpívala jsem ve worshipu. Ale s ohledem na situaci C19 jsem tyto činnosti omezila. Nejsem wonder woman :D

Ptala se Michaela Zoubková