Pastorace

Pastorací rozumíme křesťanské poradenství. Pastorační pracovník poskytuje klientům porozumění, zázemí, pomáhá jim najít jejich cestu životem. Umí jednat s lidmi, umí jim ukázat, kdo je to Ježíš a jaký je. Jeho úkolem není nastavovat lidem vysokou morální laťku, ale setkat se s nimi tam, kde jsou. Má porozumět jejich situaci a společně hledat její řešení.
Nedílnou součástí pastorace je uzdravování prostřednictvím Bohem dané moci vztahů. Především je to moc vztahu s Bohem, ale také moc mezilidského vztahu, kdy druhým modelujeme Boží lásku a Boží charakter. Proměna života přijde časem jako výsledek života s Bohem.

Situace ve společnosti a v církvi

Společnost a mezilidské vztahy jsou stále komplikovanější a tak potřeba pastorace spíš roste. Jak se společnost vyvíjí, objevují se nové, dříve neznámé problémy a výzvy. Průběžně dochází k další specializaci v oboru.

V církvi je tradičně zvykem, že se lidé se svými problémy obracejí na svého duchovního. S rostoucí specializací dnes některé, zvláště větší sbory zřizují místa pastoračních pracovníků. Pastoraci se často věnují i laičtí pracovníci. V každém společenství se najdou lidé, kterým se druzí svěřují. Na svou roli potřebují být připraveni. Zátěž, která by jinak byla jen na kazateli, se rozloží. Církev se pak stane úžasným místem, kde dochází k uzdravení a nápravě.

Lidé s pastoračním obdarováním a potřeba přípravy

Schopnost navázat důvěrný vztah, kdy se nám někdo otevře, je přirozené obdarování. Samo o sobě ale nestačí. Je třeba být na hlubší rozhovor připraven.

Pokud někdo otevře zásadní téma, může se stát, že nevíme, co s tím. Tíživá situace druhého dopadá i na nás. Váháme, jak pomoci, nedokážeme nastavit hranice, nevíme, co je čí zodpovědnost. Někdo může hůře snášet utrpení druhých. Ve snaze pomoci si nevšímá vlastní bolesti a vezme na sebe i to, co už mu nenáleží. Není všechno jen na mně, všechno nezachráním, nemusím všechno zvládnout. Nelze zajistit, že všichni kolem mně budou dělat správná rozhodnutí.

Člověk potřebuje mít soucit, empatii, připravenost a trpělivost být s lidmi, a nakonec odvahu jít s druhým do jeho bolestí. K tomu potřebujeme nejen praktické nástroje, jak postupovat, ale také rozumět sobě a své roli. Ti, co se pastoraci věnují ve větší míře nebo profesionálně, by sami měli mít supervizi své činnosti.

Krátce z historie oboru na ETS

V 90. letech minulého století existovalo v Čechách výrazné napětí mezi psychology a teology. Zdálo se, jako by jejich přístupy k člověku byly vzájemně neslučitelné. Současně už od 60. let v této oblasti probíhala v západních zemích diskuse. Spolu s ní se formoval přístup integrace teologie a psychologie, který se stal základem při tvorbě studijního programu ETS.

Současnou podobu získal pastorační program na ETS po roce 2000. Mezi zakladatele pastorace patřili tehdejší ředitel ETS Karel Taschner a jeho žena Ivona, Steve Olsen, David Javornický a Tomáš Grulich. Ze strany psychologie formovala program Pavla Cimlerová. Současnou podobu dali tomuto programu Pavel Raus a Dana Staňková.

Studenti pastorace získají odborné zázemí k poskytování pastýřské, duchovní křesťanské péče, pomoci, podpory a poradenství. Někteří absolventi pokračují ve studiu psychologie a nachází uplatnění v poradnách a dalších službách.