Evangelizace a učednictví 1-2
Na základě biblického a teologického učení analyzuje podstatu evangelia Ježíše Krista. Seznamuje studenty s podmínkami potřebnými pro sdílení evangelia a mapuje prostředí, ve kterém se tato komunikace děje. Zabývá se integrací evangelizačního procesu v eklesiologickém kontextu s maximálně možným přesahem do sekulární společnosti. Vymezuje podmínky potřebné pro systematické vzdělávání a duchovní formování nově obrácených křesťanů a předkládá principy učednického modelu sboru. Předmět je součástí oboru praktické teologie a vzájemně se propojuje s teologickými disciplínami jako je eklesiologie, historie církve, soteriologie, pneumatologie, eschatologie a duchovní formování.
Formou seminárních cvičení získají studenti široký přehled biblického učení souvisejícího s evangelizací, naučí se aplikovat osvojenou látku tak, aby byli schopni komunikovat evangelium v různém prostředí. Nejprve se naučí definovat a rozlišovat kategorie evangelizačního procesu. Budou schopni interpretovat některé biblické modely evangelizace a aplikovat je v soudobém kontextu. V oblasti evangelizace skrze místní sbor se naučí analyzovat danou situaci konkrétního společenství víry aby mohli navrhnout modelové řešení, které by bylo možné uvést do praxe. Nastudují nejdůležitější oblasti duchovního formování konvertitů tak, aby vhodnou modifikací probrané látky mohli vést nově obrácené k duchovní zralosti.
Studenti jsou hodnoceni na základě vypracovaného referátu, recenze knihy a písemného testu.
Coleman, R. E. Mistrův plán spasení. Návrat domů, Praha 2004 Hull, B. Učednický model církve. Oliva, Praha 1993 Křivohlavý, J. Sdílení naděje, Návrat domů, Praha, 1997 Kubíková, J. První evangelisté a metody jejich působení. ECM, Praha 1994 Kubíková, J. Evangelizace v prvotní církvi. ECM, Praha 1993 Packer, J. I. Evangelizace a Boží svrchovanost, Návrat domů, Praha 2000 Schwarz, Ch. A.: Přirozený růst církve, Luxpress, Praha, 1996