Biblická teologie

Evangelikální teologie je jedním z několika směrů současného teologického myšlení. Vychází z evangelií, jak byly zaznamenány apoštoly, vykládá je a aplikuje v životě věřících i celé církve. Přiznává se k apoštolskému vyznání víry i k Nicejsko-cařihradskému vyznání. Hlásí se k odkazu světové reformace a jejím principům. Stojí na čtyřech základních důrazech.

1. Texty Písma svatého jako autoritativní Boží slovo

Evangelikálové věří, že Písmo svaté je zjevením Boží absolutní, závazné a univerzální pravdy. Kristus vládne své církvi skrze Písmo. Podobně jako reformace jsou evangelikálové přesvědčeni o dostatečnosti Písma v otázkách spasení (sola Scriptura - pouze Písmo) a o jasnosti a srozumitelnosti základního učení Písma i pro prosté čtenáře.

Autorita a svrchovanost Písma v otázkách víry a života je dána tím, že je inspirovaným slovem Božím. Pro jeho výklad je však třeba dostatečně zdůraznit také jeho druhou stránku, totiž že je též slovem konkrétních lidí, lidských autorů spisů Starého a Nového zákona. Písmo má dvojí autorství. Je slovem Božím i slovem lidským. Dvojí autorství Písma žádá i dvojí přístup. Protože se jedná o Boží slovo, je třeba je číst s modlitbou, úctou a ochotou pokorně podřídit své myšlení jeho poselství a poslušně je aplikovat ve svém životě. Protože se jedná o Boží slovo formulované různými lidskými autory, je třeba “kriticky” rozlišovat a zvažovat biblický text z různých hledisek. Nejedná se o kritiku výpovědí Písma, ale o způsob zkoumání myšlení a přístupu jednotlivých autorů. V odborných teologických disciplínách se textová kritika pokouší stanovit na základě dochovaných rukopisů původní autentický text. Historická kritika zasazuje text do konkrétní historické souvislosti. Kritika pramenů zkoumá prameny, které měl autor k dispozici. Kritika redakce rozpoznává, že bibličtí autoři vkládají do svých spisů své teologické důrazy. Literární kritika posuzuje spis v souhrnném pohledu jako literární dílo.

2. Ježíš Kristus a jeho dílo spásy

Ježíše Krista evangelikálové vyznávají jako věčného Božího syna, který se pro naše spasení stal člověkem (pravý Bůh a pravý člověk). Byl počat z Ducha svatého, narodil se z panny, vytrpěl potupnou smrt na kříži, byl vzkříšen, sestoupil do pekel, vystoupil na nebesa, sedí na pravici Boží, odkud přijde ve viditelné podobě v moci a slávě soudit živé i mrtvé.
Centrem a vrcholem Kristova díla byla smrt na kříži. Zde trpěl spravedlivý za nespravedlivé, svatý na místě hříšníků. Kříž Kristův ukazuje hloubku lidského hříchu. Evangelikálové vždy podtrhovali hloubku a rozsah lidského hříchu, způsobené hříchem člověka.

Na pozadí lidské zkaženosti hříchem vyniká jedinečnost Kristova díla záchrany a spasení (solus Christus). Kristus je jediným Spasitelem (soteriologický exklusivismus), jediným prostředníkem mezi Bohem a člověkem. Evangelikálové se hlásí k tomu, že není jiné pravdy, než je pravda zjevená v Ježíši Kristu. Není jiného jména, skrze které bychom mohli být spaseni. Spasení je plně Boží milostí (sola gratia) a děje se skrze víru (sola fide).

3. Dílo Ducha svatého

Evangelikální hnutí klade důraz na dílo Ducha svatého. V tom je dědicem pietistického a probuzeneckého hnutí. Duch svatý jako třetí osoba Trojice je hodný toho, aby byl spolu s Otcem a Synem uctíván. Nesmí být však oddělován od Otce a Syna. Sám se podle svědectví Písma staví do pozadí, aby byl ctěn Otec a Syn (Ř 8,15-16; J 6,14-15).

4. Potřeba obrácení a znovuzrození

Evangelikálové kladou zvláštní důraz na obrácení a znovuzrození. Pojem obrácení popisuje lidskou stránku základní životní zkušenosti křesťana, kdy se člověk v pokání odvrací od hříchu a ve víře se obrací k Bohu. Znovuzrození zvýrazňuje božskou stránku téhož dění, kdy se člověk z moci Ducha svatého znovuzrodí, přijme nový život, nové srdce. Po znovuzrození následuje život v Duchu, chození podle Ducha. Kristus skrze Ducha svatého koná své dílo v našem srdci. Naše tělo se stává chrámem Ducha svatého. Dílo Ducha svatého při znovuzrozeném křesťanu je dílem posvěcení a vystrojení ke svědectví a službě. Duch svatý vystrojuje jednotlivé věřící svými dary (charismaty) k budování církve, těla Kristova.